TIP NA VÝLET: Vila Tugendhat

5. 01. 2019 15:10:00
Vila Tugendhat se majestátně tyčí nad Brněnskou vilovou čtvrtí, ale i přesto zůstává nepozornému kolemjdoucímu skryta za větvemi stromů, či kamennou hradbou. Málokdo ale ví, že ve svém nitru ukrývá architektonický klenot.

Tato funkcionalistická stavba (vznikala v letech 1929 – 1930) , která byla pro svou jedinečnost zapsaná na prestižní Seznam světového dědictví UNESCO, a to v roce 2001. Stavbu dostal na starosti architekt Ludwig Mies van der Rohe, což byl německý architekt, který trvale žil v USA. Ludwig Mies si tento projekt vybral hned z několika důvodů – tím nejzásadnějším byl ovšem dech beroucí výhled na město, a hlavně na hrad Špilberk, který je nejlépe vidět z Gretiny ložnice. Druhým, a neméně důležitým důvodem, proč se Ludwig Mies rozhodl vilu postavit bylo to, že Brno bylo rodným městem významného Miesova současníka Adolfa Loose, ve kterém Mies viděl svůj velký vzor a jehož stylu se snažil přiblížit.


Ludwig Mies měl pro stavbu domu ideální podmínky. Gretin otec, Judas Löw Beer, který si nechal postavit Vilu Löw-Beer, daroval své dceři horní část pozemku, na kterém tato vila stála a také krytý bianco šek, který měl pokrýt veškeré náklady na stavbu. Mies tak nemusel být ničím vázán. Mies postavil velice jedinečnou stavbu, která nemá ve světě obdoby. Snažil se minimalizovat nosné příčky a používal na tu dobu neobvyklé materiály, jako je například italský travertin. Budovu obklopuje zahrada, která není ani francouzskou zahradou, ani anglickým parkem. Vila se nachází v pásu vil, v ulici Černopolní. Architekt zde chytře využil svažitého terénu, do kterého vilu Mies zasadil. Uvnitř vily Mies chytře využíval kombinaci různých materiálů, jako je například kombinace již zmíněného travertinu a dřeva, které dodávají vile na jedinečnosti a jednoduchosti, na rozdíl od secesních vil, které v této době také hojně vznikaly.

Nábytek navrhl Ludwig Mies společně se svými spolupracovníky Lily Reichovou a Sergiem Ruegebergem. Nábytek byl vyroben převážně z trubkové a páskové oceli a z ušlechtilého dřeva, jako byl například palisandr nebo makassarský eben Naše prohlídka začíná na terase vily, kde se nám otevírá pohled na město i na zahradu pod vilou. Ze vstupní haly domu se vchází přímo do ložnice majitelů – tedy Grety a Fritze Tugendhatových. S ložnicemi sousedí koupelna rodičů, která má prvky ze 30. let. Většina prostor vily byla rekonstruována, například v letech 1980 – 1985 nebo v letech 2005 – 2012. Sice byla zrestaurována do podoby v jaké ji postavil Mies, ale do dnešních dob se dochovalo jen velmi málo zcela původních prvků.


Naproti ložnici Grety se nachází Fritzův pokoj. V tomto pokoji se nachází zcela původní vestavěná skříň. Ostatní vybavení tohoto pokoje, jako křesla i postel, jsou pouhou replikou, neboť sovětští vojáci vše ostatní spálili. V místnosti se také nacházejí jedinečná křesla typu Stutgard, které navrhoval sám architekt. Do Gretina pokoje naopak umístil křesla typu Barcelona. Dále vcházíme do chlapeckého pokoje. Tento pokoj obývali dva synové – Herbert a Ernst. Herbert se narodil v roce 1931, Ernst dva roky poté, v roce 1933. Jelikož byla rodina židovského původu, musela po vpádu nacistických vojsk do Česka zemi opustit a zanechat zde téměř celý svůj majetek. V roce 1938 odjela paní Greta s dětmi do Švýcarska, do městečka Sankt Gallen. Ve vile zůstal pouze Fritz s jejich guvernantkou s jejíž pomocí připravoval k transportu osobní věci a některé kusy nábytku. Počátkem října 1939 byl dům Gestapem zkonfiskován a od roku 1942 byl majetkem Německé říše. K radikálním stavebním změnám došlo ve čtyřicátých letech kdy zde měl svou kancelář a byt Walter Messerschmidt, který byl ředitelem Klöcknerwerke v Brně. Ten dal zazdít mléčnou prosklenou stěnu v uličním průčelí a průchod na terasu, zvýšit komín a vestavět další příčky v interiéru.

Při osvobozování Brna sovětskou armádou v roce 1945 se na devastaci domu nejvíc podílel maršála Malinovského. Z hlavní obytné místnosti si udělali stáj pro koně a zbytek nábytku spálili. Od roku 1945 do roku 1950 ve vile působila soukromá taneční škola, kterou si zde založila učitelka z brněnské konzervatoře Karly Hladké. V říjnu roku 1950 byla vila převedena do vlastnictví Československa. Bylo zde zřízeno rehabilitační středisko pro děti s vadami páteře, které zde působilo jako oddělení dětské nemocnice až do sedmdesátých let. Nakonec se rodina usadila ve venezuelském městě Caracas. Z původních obyvatel přežil do dnešních dnů pouze Ernst, kterého tento traumatický zážitek, který prožil jako malý chlapec tak tragicky poznamenal, že už nechce s vilou mít nic společného. O dědictví rodiny se stará nejmladší ze pěti sourozenců Tugendhatových, Daniela. Ona a její starší sestra se již narodily v emigraci. Dále se přesouváme do pokoje Hany. Hana je nejstarší potomek, dcera Grety z prvního manželství. Co návštěvníka na první pohled zaujme je to, že v pokoji jsou dvě postele, i když zde bydlela pouze jedna dívka. Je to z toho důvodu, že Hančin pokoj sousedil s pokojem pečovatelky, kterou si Tugendhatovi k dětem, která spávala v Hančině pokoji, pokud ve vile přespávali hosté. Spekuluje se také o tom, že postel v Hančině pokoji byla pro dítě, které manželé ještě plánovali.

Suterén má rozlohu 237 metrů 2 , celý dům má rozlohu 950 m 2 . Jeho pořizovací cena byla tehdy něco kolem 5 milionů Československých Korun. Do tohoto prostoru se vešlo celkem 12 lidí. Součástí prohlídky byl i technický suterén. Největší a nejzásadnější součástí tohoto prostoru byla přípravna jídel, která zaměstnávala tři kuchařky. Tento prostor je replikou původního prostoru. Výtah, který zde návštěvník uvidí vede do vstupní haly, odkud se pak jídlo přenášelo do jídelny, či kamkoliv jinam v domě. Dále si zde návštěvník může prohlédnout prádelnu se sušárnou. K vidění je také důmyslný mechanismus pro ovládání vzduchotechniky a pohon oken a také samozřejmě kotelna.

Pokud budete mít zájem vilu navštívit, je nutné se předem registrovat prostřednictvím oficiálních stránek vily. Ale pozor, kapacita je omezena, takže termíny bývají dost často plné.

Autor: Jan Krčmář | sobota 5.1.2019 15:10 | karma článku: 9.90 | přečteno: 282x

Další články blogera

Jan Krčmář

TIP NA VÝLET: Státní zámek Lednice

Tak jsme se s naším fotoaparátem a zápisníkem vydali na Jižní Moravu, kde jsme navštívili jednu z nejnavštěvovanějších místních památek, která byla v roce 1996 zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO, státní zámek Lednice.

5.1.2019 v 16:30 | Karma článku: 7.84 | Přečteno: 301 | Diskuse

Jan Krčmář

Chce mít Praha novoroční ohňostroj a nebo nechce?

Procházím si takhle ráno z nudy zprávy co se kde děje, co kde je zajímavého, koho zas kde načapali nebo kdo zas kde jel opilý a natrefím na iRozhlasu na článek od nového primátora Hřiba, který mě opravdu zvedl ze židle.

5.1.2019 v 14:02 | Karma článku: 9.92 | Přečteno: 287 |

Další články z rubriky Cestování

Michal Tříska

Zřícenina hradu Žebrák

Navštivte romantickou zříceninu hradu, ze kterého je nádherný výhled do okolí a na kterém rád pobýval český král Václav IV.

23.1.2019 v 15:25 | Karma článku: 13.23 | Přečteno: 275 | Diskuse

Tadeáš Firla

Cesta splněného snu - Izrael

Říká se, že některé velké sny se dokonce i naplňují. Jeden z mých snů byl Izrael. Jeli jsme s manželkou, odpočívali jsme, nechali jsme se inspirovat k vděčnosti, obnově naší důvěry v Bibli, k vědomí, že dějiny jsou v rukou Božích.

23.1.2019 v 14:00 | Karma článku: 13.79 | Přečteno: 300 | Diskuse

Petr Havránek

Novohradské hory v běžecké stopě.

Naše milované Novohradské hory známe téměř dokonale, vždyť jsme je na kolech projeli křížem krážem, ale ještě nikdy jsme v tomto malebném koutu republiky nebyli v zimě. Budeme stejně nadšeni, jako v létě?

23.1.2019 v 9:20 | Karma článku: 12.05 | Přečteno: 208 | Diskuse

Eva Hauserová

Ze studených Čech na Zanzibar

V první půlce ledna jsem strávila deset dní na Zanzibaru. Ze zimy, mrazu a sněhového bláta rovnou do třicetistupňového horka, k tropickému moři a pálícímu sluníčku!

23.1.2019 v 8:43 | Karma článku: 12.28 | Přečteno: 346 | Diskuse

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 15. - Mávači a vítači

Není to nic, co bychom neznali z dob komunismu u nás. Při oslavách čehokoliv je třeba náležitě a vydatně mávat, a při příjezdech státních návštěv je třeba je profesionálně vítat. A mávat. V obou kategoriích je KLDR na špici.

23.1.2019 v 8:25 | Karma článku: 16.97 | Přečteno: 467 | Diskuse
Počet článků 4 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 447

Jsem 27 letý fotograf a řidič autobusu, fotím IZS, auta, motorky atd...
Dále s přítelkyní rádi cestujeme po světě a zkoušíme nové věci, jídla a poznáváme nové oblasti... 

Najdete na iDNES.cz